Jak to bylo u nás...

Naše zkušenosti s tímto jsou velmi rozsáhlé, starší syn byl velmi, ale velmi konzervativní ve všem, v jídle, prostředí, věcech atp. tj. jak nebylo na, co byl zvyklý byl problém tj. pobrekával, byl lítostivý a nestálo to za nic, my si to pak ani neužili. Na velkou začal chodit v cizím prostředí až tak od 6 let, do té doby min. 3 dny na dovolené nic, pak už to bylo vždy psycho, jak ho přesvědčit a co do něj nacpat, aby to šlo snadno. Vždy jsme sebou museli vozit plno věcí, co prostě musely být...peřinky, koníka, plyšáka, co hrál, když se za něj zatáhlo, ikea hvězdičku, co vnoci svítila, tašku s nej..knížkami a hračkami, přesně dodržet rituály večer, rozmístit věci v pokoji, aby to bylo trošku jako doma atp. také jsme hodně vozili svoje jídla -hlavně do ciziny, byl ochoten jíst klidně týden jen suchá kukuřičná lupínka a jablka. Před odjezdem jsme hodně o tom mluvili, co si sbalí sebou, sám pomáhal balit a hodně jsme ho "natěšovali" na to, co ten den v cizím prostředí bude nového atp. Je mu nyní 7 a dobrá zpráva...JE TO LEPŠÍ, naše štěstí je, že jeho mladší bratr nic z toho zatím neřeší a adaptuje se všude výborně :) (až moc :)