Re: Známkování

Kahlan,

ano, takové hodnocení má smysl. Protože popisuje stav, ale nikam neškatulkuje.

U nás je bohužel slovní hodnocení pořád ještě o "je šikovná", "snaží se", "baví ho....", ale jestli umí sčítat s přechodem přes deítku nebo neumí násobky tří si v tom prostě nevyčteš....
Tady se během dvou měsíců dítě ze stavu "chci umět číst, psát, počítat" dostává do stavu "chci mít co nejvíce jedniček", přičemž ta jednička má stejnou hodnotu, stejný význam, jako nějaká nálepka v albu....

A navíc i na druhém stupni už je trojka (přeloženo jako dobře) špatná známka, jen málokdo připustí, že jeho dítě je v něčem "jen" dobré....a běda, když se použije výraz průměrné....Takže celé známkování je potom ještě posunuté do roviny, kdy jedničku má každý, kdo v daném předmětu zvládá úplný základ. Dvojku mají ti, co v základu chybují, trojku pak ti, co zvládnou zhruba polovinu toho, co by zvládnout měli, čtyřku mají ti, co nezvládají, ale alespoň nezlobí a pětku mají jen průšviháři, kteří by sice základ zvládnout mohli bez problémů, ovšem kdyby učitel zvládnul je....Důvodů, proč učitel takového průšiháře nezvládne, bývá u každého případu milion, ne vždy je vina vysloveně na straně učitele, každopádně opravdu propadne (i přes nezvládnutý reparát) jen mizivé procento těch, co by propadnout měli....Už jen proto, že propadnout se smí jen jednou za celý stupeň.....

A i proto je ta dvojka nebo horší známka v první třídě tak demotivující, protože každý ví, že jediné správné jsou ty jedničky do alba, jedině ty něco znamenají a jen podle nich se hodnotí, jaký kdo je....