Re: Jak pomoci citlivé holčičce se trošku "otrkat"?

vůbec paní učitelku neřeš, páč ona je, podle mne, úplně mimo.....

tvoje holčička je úplně normální, jen to prostě není introvert - buď ráda, páč to je, podle mne, ta lepší varianta.

Když to srovném se svým extrovertním synkem na 2 letech:
1. co se řeči týče - je úplně O.K.
Můj synek je hodně chytrý (kupř. celou abecedu - velká písmena a čísla do 9-ti uměl a znal od 18měs - vlastně dřív, než mluvil, mluvit začal právě na těch písmenech - B-baba adp.... - říkat holé věty začal ve 20-tém měsíci, pak to šlo hodně rychle.) Nicméně na těch 2 letech, i když mluvil v souvětích (uměl značky aut a dopravní značky, barvy-včetně růžové a oranžové atp.), také o sobě mluvil ve 3-tí osobě - tedy např.: "Mašina modá je Bububíšovo, jede támhe pyč." A to mluvil fakt o dost líp, než jeho stejně staří kamarádi (s maminkami jsem se seznámila na předporodním kurzu, takže to byly děti fakt +- pár dní stejně staří, jako on).

2. co se týče spaní - Kubča spal s námi v manželské cca do 3,5 - reps. usínal ve své postýlce v ložnici, ale po půlnoci se vždycky přestěhoval k nám... na své posteli v pokojíčku spal sám až od těch 3,5 roku, kdy dostal velkou zvýšenou postel s domečkem - byl fakt hodně namotivovaný a těšil se na ni. Ještě dneska (to je mu 6 let), si ho občas vezmu na noc k sobě, pokud je tatínek na noc mimo domov - užíváme si to oba. Uspáváme dodnes pohádkou - tzn. odcházíme, až když usne. Nepřipadá mi na tom nic divného - naopak, za pár let už na mě bude prdět, tak si to užívám...

3. introvert - buď ráda, takovéhle děti jsou pro maminky o kapku lepší, než extrovertní "šílenci" - můj synek (ač doma není schopen sám večer jít z obýváku do svého pokoje ještě teď) byl venku naprosto nekontrolovatelná střela - jakmile byl "vypuštěn" z kočárku, okamžitě se vydal prozkoumávat okolí bez ohledu na to, kde se zrovna nacházím a klidně se dával do řeči z cizími lidmi - což je v Praze, kde bydlíme, fakt dost rizikové. Bylo jedno, jestli je to v parku, v obchodě (kde před tím nikdy nebyl),v MHD, ve výtahu- prostě děs...
Byl schopen za ruku klidně odejít s cizí paní, se kterou se dal do řeči - musela jsem ho mít pořád na očích - ideálně v košíku/nebo připoutaného kočárku - jednou mi v tescu zdrhnul i z kočárku (nebyl připoutaný, od té doby jsem ho vždycky před obchodem poutala) než jsem se během 5-ti vteřin(!!!) od regálu otočila zpátky na něj - zmizel mi mezi stojany s věšáky - než jsme ho s prodavačkami našli, uběhlo tak 10 min (nejdelších v mém životě) a on mě vůbec!!!nehledal mě, nebrečel, prostě se procházel a díval se na figuríny...!


4. že si nehraje? podle mne si téměř žádné 2leté dítě (natož jedináček, event. prvorozené) nehraje dohromady s dětmi - v tomto věku si ještě hrají sami tzv. "vedle sebe", společná hra je už vyšší level...

Fakt to neřeš a dej jí čas - provázej ji - občas si pozvěte nějakou maminku s prckem domů - aby malá ukázala hračky a navázala s tím dítkem přátelství - to jí hodně pomůže, když bude mít nějakého blízkého kamaráda/ku, se kterým budete případně podnikat procházky....

Hlavně proboha neposlouchej takovéhle blbiny, nebo spíš se jimi netrap