Re: Křik a neustálé testování mé trpělivosti :-)

Ahoj, nevím, co ti napíší holky, které jedou skalně RaR, možná se budu od nich lišit.
Podle mě je RaR dobrá věc, ale ještě jedna věc je ve výchově minimálně stejně důležitá, totiž být "autentický" (dneska módní slovo).
Není dobře děti trestat a už vůbec ne bít, to děláš podle mě dobře. Ale nepřemýšlela bych tolik, jaké schéma z knížky použít na kterou situaci, jako spíš o tom, co dítě říká svým chováním.
Tvoje dítě (zase podle mě) říká tři věci: 1)Chci víc pozornosti, 2)Zkouším, co mi projde a co ne, 3)Zkusíme, jestli bych tady nemohl poroučet já.
Všechny ty tři věci dělají děti úplně běžně.
Nevysvětlovala bych to, co je jasné nebo už bylo vysvětlené (když patláš jídlo, bude to tu olepené), většinou mnohem líp funguje jasný pokyn "nečuň s jídlem", pokud neposlechne sebrat jídlo, protože jídlo je na snědení a když dál nejíme, uklízíme zbylé jídlo.. atd.
Když tě rozzlobí, je potřeba abys dala najevo, že se zlobíš. Předstírání on moc dobře pozná a oslabuješ tím svoji důvěryhodnost před ním. Není vůbec nic špatného říct: "Nebudu ti číst, protože se zlobím." Neříkat samozřejmě "jsi takový/makový..td." Ale klidně můžeš pojmenovat jak jeho chování, tak svoje pocity a zachovat se podle nich.
On je dítě a ty jsi rodič, který má zodpovědost a tedy vede. Tohle musí být jasné, jinak se nebude nikdy cítit v bezpečí, nejistota ho bude čím dál víc neurotizovat a nutit "přebírat velení", na což nemá dost sil ani zkušeností, čili ho to bude dál jen trápit, přetěžovat, provokovat kompenzační chování.
On musí cítit, že jsi pevná, a uklidní se.