Re: Antidepresiva
Valkýro, to je skoro jako u mne. Začalo to nemocí - nízké železo=krvácení do zažívacího traktu(vyšetření nic nepotvrdilo),závratě+slabost+brnění končetin = blok krční páteř,RS (kvanta vyšetření včetně MR - nic se nenašlo), měsíc trvající teploty + stavy na pokraji kolapsu = zánět v organismu (opět nic) ..... takže, kromě nedostatku železa (na hranici transfúze) mi nic nebylo ... vše následovalo po extrémním nervovém vypětí (existenční otázky osobní i rodinné,bez možnosti se o cokoliv nebo kohokoliv opřít). Myslela jsem,že mi skutečně fyzicky něco je a ta další a další vyšetření mě v tom utvrzovala .... zpětně to byla opravdu ošklivá viroza + zanedbaná péče o vlastní tělesnou i psychickou pohodu (přestala jsem jíst - nemohla jsem do sebe nic dostat, stále jsem se motala kolem stejných hrůzných scénářů ohledně budoucnost - neměla jsem to s kým probrat).
Pak mi neurolog nabídl AD jako východisko, nedokázala jsem přijmout fakt, že bych je potřebovala. Začala jsem je brát,protože jsem neviděla jinou cestu, ale nepřijala jsem je jako řešení.
Další rok jsem se bála, že se strašné stavy ze začátku vrátí a tím jsem si je stále znovu přivolávala. Až,když jsem se dala fyzicky do pořádku a v hlavě jsem si řekla, že je vlastně jedno jestli budu brát AD do konce života a přijala fakt,že holt v životě i některé věci prostě nezvládnu a jiné neovlivním - pak to odešlo samo.
Odpovědět