ještě vyčkej

je malinká, chce být s mámou.
Fakt miluju řeči, že se dá kojenec rozmazlit

První dítě - separační úzkost jak prase, následek strašidelných zážitků z dětského u porodnice - strávili jsme spolu v posteli půl roku.
Až kolem 4. měsíce se naučil v noci spát v postýlce - chvilku. Třeba od půlnoci do 4 a pak zase ke mně.

Druhé dítě (skoro 4 měsíce) - v postýlce spala od začátku, někdy kolem konce šestinedělí se to zlomilo, párkrát spala se mnou, teď to provozujeme tak, že ji ukolíbám u sebe nebo v křesílku a hluboce spící ji přenesu - pak spí v postýlce až do rána.

Až ji přepadne láska k matce, bude spát zas u mě - u dětí nikdy není nic na měsíce, spíš na týdny nebo na dny.

Řiď se instinktem - velí Ti holku zahodit do postýlky a nechat ji tam řvát?
Ne?
Tak co Ti brání mít ji u sebe.

Znám holčičku, která dostala vlastní postel až ve 4 letech