Re: Omlouvám se za román

Ahoj holky, dneska nemám svůj den a potřebuju se někomu svěřit...kamarádka byla v pátek v 37 týdnu na kontrole a běhěm půl hodiny byla na sále s akutním císařem pro aritmii malé. Byl to hrozný šok, vůbec nic tomu nepředcházelo, ale brala jsme to tak, že vyloučili srdeční vadu, nasadí léky a malá pomaže hezky s maminkou domů...Dneska mi ale volala uplakaná, že o malou asi přijdou. Pracují na ní tři specializovaná pracoviště a nikdo neví, co jí je. K srdíčku se přidalo i selhávání dýchání. Ode dneška je na plicní ventilaci, v umělém spánku a na lécích proti bolesti...Ta beznaděj je hrozná...hodinu jsme si povídali a já se pak složila, brečela jsme a brečela...celé těhotenství jsem s ní prožívala, každý nový kousek oblečení jsme viděla většinou první...Kéž by ten nahoře dal a malou zachránili....bojím se o malou, o kamarádku, kterou možná ztratím, protože i mluvila o tom, že by nemohli zůstat v baráčku, který pořizovali hlavně kvůli mimču...Nikdo nic nezmůže, všichni jen čekají, co bude v následujících hodinách...
Ještě jednou se omlouvám za smutný příspěvek, ale na druhou stranu si člověk aspoň uvědomí, co má doma za poklad....