Re: Dokáže se člověk odrazit ode dna sám bez pomoci rodiny?

Hlavně za žádnou cenu neprodávej byt!!!! Dcera se rozhodla žít si po svém, je to její právo, ale zároveň tím vzala na sebe povinnost se o sebe postarat. Máš další dvě děti a k nim závazky. Nemůžeš nechat starší dceru parazitovat na sobě a ostatních dětech.
Mně se nelíbí způsob návratu tvé dcery ve smyslu - já pracovat nebudu, ty se mámo udři. Na to ona právo nemá, takhle ti nastavit život.
Jinak radit je skoro nemožné. Sama tvrdím, že své děti z bryndy tahat nebudu, ale kdyby došlo na lámání chleba, kdoví. Moje máma zachraňovala bráchu, asi tak dva roky "ho obracela na posteli", aby neprovedl nějakou hloupost. Já bych to dělat nechtěla. Jo, pomohlo to, časem se přece brácha (asi tak po miliónu kopancích) jakž takž srovnal. Nikdo ale nedokáže říct, zda by se rychleji srovnal, kdyby si pořádně natloukl čumák rovnou, nebo zda to byla máma, co ho uchránila od toho nejhoršího. Každopádně, jak tu někteří psali, že to někdy dceři dojde, mému bráchovi to nikdy nedošlo, ten bude asi do smrti žít v přesvědčení, že matka je tu jen pro něj a kdyby mu nenastavila alespoň nejnutnější hranice, bez výčitek svědomí by ji vysával dál. Ještě se nestalo, že by on něco udělal pro mámu.
Moje rada tedy je - hlavně se drž pudu sebezáchovy, nenech se zničit. Dej jen to, co chceš dávat. Nenech se citově vydírat. Přála bych ti, aby se dceři rozsvítilo