Re: Životní prohra

celkem tě chápu, mám to teď přibližně stejně - dvě děti, jsem doma skoro 5 let (teda částečně jsem taky pracovala, ale teď už ne) a už z toho šílím a těším se do práce, ačkoli to bude hrozný kolotoč a nestíhačka se školkama a tak. Manžel by třetí a i další dítě klidně i chtěl, ale právě že všechna starost je na mně, minimálně po dobu kojení jsou moje děti nehlídatelné a závislé jen na mně, do toho naše manželství není právě ideální... takže teď kdybych i přes antikoncepci otěhotněla, tak by to taky bylo velice těžké rozhodování. ale něco mi říká, že bych asi nedokázala jít na potrat, jasně, bylo by to těžké a asi bych z toho pak dost šílela, ale brala bych to asi jako nějaké znamení, že právě tohle miminko nám bylo souzeno právě teď... ale fakt nevím, je to těžké. přeju správné rozhodnutí.