Re: Jací jste rodiče?

Máme doma též nastavené hranice. Jsou věci, není jich moc, ale přes ty nejede vlak - místa kam děti prostě nesmí bez doprovodu dospělých - to jsou skříně kde jsou léky a chemikálie, žehlička, věci na které nesmí bez souhlasu dospělého sahat - PC, věž, nože, lednička, mraznička. Diskuse a domluva možná kdykoliv a očemkoliv. Hodně věcí děláme společně, tak že většinou vědí jak se co používá na co to je a je pro ně automatické se zeptat. Nikdy je nevyhodím, jen občas prostě musí být trpělivé.

Hračky uklízíme téměř denně. Když mají něco rozestavěné třebars i v obýváku, je mi to jedno, pokud je to stavebnice nebo cosi z prkýnek a není to vyloženě bungr z nábytku, tak si to nechají rozestavěné, dokud je to baví, ale večer se uklízejí věci, které jsou poházené. Starší si automaticky už hází šipinavé věci do prádelního koše. Příjde mi, že už je zvyklí, že muže diskutovat a pozná, kdy jsou situace, při kterých se nediskutuje a je třeba poslechnout i když se mu to nelíbí.

Mladší je teda povahově jiný kalibr. U staršího mi přišlo, že jsme se k mě vyhovujícímu systému propracovali velice nenápadně. Mladší potřebuje u všeho asistenci a opakovat a vysvětlovat, dávat duvody proč by měl uklízet a opravdu se vyplácí duslednost.

Doufám, že jednou ocení mé snahy jako výchovu a né jako buzeraci. Taky jsou chvíle, kdy jsem unavená a dokážu být protivná a přidám na intonaci, ale velice rychle vidím odezvu. Starší ho hnedle dokáže používat na mladšího bráchu a to mě neustále drží ve střehu, ve vnímání a přemýšlení nad tím, jak věci sdělovat jasně a pochopitelně a nevymýšelet si zbytečné prkotiny.

Na tomhle stylu výchovy mi vyhovuje, že jsme zatím neměli větší problém v obchodě se vztekáním, vždy dopředu hlásím, dnes jdeme pro to a to a nebudeme kupovat nic více neb máme doma mňaminu. Když odcházíme z návštěvy nebo hracího koutku, tak vždy dám tak 10 min. předem vědět, že si mají pomalu ukončit hru a pouklízet hračky, protože už je čas jít. Samozřemě, že si to každý z nich zkusil, ale zafungovalo prostě v daný čas vklidu vzít, začít obouvat, oblékat, vysvětlit, že jsme se dohodli tak či tak a ted´ nás čeká něco jiného. Poplakali si, ale příště už věděli, jak se věci mají. Taky mrnčí, že je to škoda, ale nikdy není všem dnum konec.