Re: Rozdílné časy vstávání v rodině - jak to děláte u vás?

Kopřivo, to souhlasím, že záleží, v jakém je dítě věku. Začít třeba tuhle metodu aplikovat na dítě tak tříleté nelze, to už v posteli nevydrží, vstane samo a věřím, že z bytu kůlničku na dříví klidně udělá. Ale u menších dětí, které ještě samy nevylezou z postýlky, to jde a když se dostanou k tomu zhruba třetímu roku, tak už by dle mé metody měly spát déle než do pěti...
Jinak souhlasím s ostatními, že v bytě, kde kolem mě bydlí sousedi, to asi opravdu nejde, to je fakt. My bydlíme v domě, takže tam nikoho nerušíme, v bytě bych si to nedovolila, přiznávám.
Ale probůh, všechny jste se tu na mě sesypaly, vidím, že je to pro vás neakceptovatelné, já to přece nikomu nenutím. Jen jsem napsala svou zkušenost, nikomu ji necpu. A ani si nemyslím že jsem nějaká bezcitná matka, k dítěti vždycky, když v postýlce pláče, přijdu. Ukonejším, ale zase položím, prostě nevstávám. Nechápu, co je na tom natolik k nepochopení, že mě tu dokonce Jenda nařkla, že děti určitě nemám, protože bych něco takového nemohla napsat. Fakt nevím, co si o tom myslet.