Re: malé děti vs. širší rodina : jak jednat asertivně ve prospěch dětí ?

Ad 1/ Doplnila bych informaci o to, že dítě se toho psa bojí a bude bát bohužel zcela bez ohledu na to, zda někdy někomu něco udělal, a že je tudíž opravdu naléhavě žádám, aby ho odvedli někam jinam, odkud se za dítětem nebude moci dostat. Pokud zopakují "ale on nic nedělá", omluvím se, že to sice chápu, ale za chvíli zřejmě musíme už odjet, protože dítě to bohužel nepochopí a nechci ho týrat strachem příliš dlouho.

Ad 2/ Udivené pohledy mě nezajímají. Tím, že jsem svůj úmysl ohlásila a vysvětlila jsem udělala maximum, co jsem byla ochotna, další diskuse na toto téma je uzavřena. Jsem ochotna se nanejvýš usmívat a konstatovat, že tohle už je vyřešené. (Je to totiž věc, do které nikomu nic není. A v naší rodině je to považováno za naprosto legitimní požadavek - že si já sama zařídím věci kolem svých dětí tak, jak nám to vyhovuje, když k tomu ještě navíc od nikoho nic nevyžaduji.)

Ad 3/ Ano, teď si ještě moc pěkně hraje a je ještě v tak dobré kondici, že je schopné zvládnout rituály před spaním jako najíst, vykoupat, vyčistit zuby, převléknout, poslechnout pohádku... v relativně klidném stavu. Tyhle věci bohužel netrvají pět minut. Až si už nebude pěkně hrát, nebude ani schopno nechat se pěkně uložit. Jedno vysvětlení, pak rodinu a její zásahy ignorovat. Kdo nepochopil, tomu není dáno.