Re: Křivka hospodářského cyklu.

Myslím, že hodně plyne z toho, že teorie a praxe je zrovna v téhle oblasti hodně odtržená. Krajinný ráz (tam patří i stavby) se u nás studuje, vydávají se knihy, pořádají konference, neustále vznikají praktická, konkrétní doporučení, jak co se týče obecných zásad, tak co se týče třeba jednotlivých oblastí... Státní správa je tím vším bohužel prakticky nepolíbená. Nestojí o to, příslušné úřady mají svou vlastní zaběhanou praxi, která sice výsledky moc nemá, ale formálně se plní nastavená kritéria (byť třeba tím způsobem, že si někdo postaví podle svého a dá se mu pokuta - a je splněno).

Takže plní se něco mechanicky, podle litery zákona, na ducha zákona se kašle. Přitom ten duch je to nejdůležitější - v něm je ten účel. Nejde o to konkrétní odstíny hnědi, jde o vytváření a udržování krajiny hezké na pohled, příjemné k žití, upevňující sounáležitost obyvatel s místem.

Zrovna tady by se aplikace odborného výzkumu tak hodila, existuje základní výzkum a na něj by snadno navázal aplikovaný - ale zastiňuje to debata o tom, že by se měl podporoval technický aplikovaný výzkum a šmytec. Jsou to "jen" humanitní záležitosti.

K tomu KRNAP-u: jasně, že stavebně, hlavně v lyžařských střediscích, je dneska zástavba stylovou směsicí. A nemá ani smysl vytvářet za každou cenu roubenkové kulisy (i když tam, kde dřevěná zástavba převažuje, by novostavby měly zachovávat ráz). Ale novostavby by asi měly zapadat do krajiny a okolní zástavby, neměly by být příliš nápadné na první pohled (křičící barvou, nadměrnou výškou, materiálem), měly by aspoň některými prvky korespondovat s existující zástavbou, pro komerční stavby jsem jednoznačně pro to, aby vznikaly povinně s architektonickým projektem, tj. aby to nebyly katalogové stavby.

Jinak by asi taky bylo dobré, kdyby se někdy nějaké evropské dotace využily na povinné stáže příslušných úředníků do míst, kde lidé zachovávají krajinný/stavební ráz sami od sebe, bez úředního biče nad hlavou. Ze zkušenosti například švýcarské horské kantony, Francie - konkrétně Bretaň, ale takových míst je po západní Evropě mnohem víc. Konkrétně v tom Švýcarsku (velké roubené domy a la Volary na Šumavě) se staví stále s tradiční místní dispozicí, z tradičního materiálu, akorát trámy nejsou tesané ručně, ale hladké z pily a nejsou natírané krví, ale barvou, takže jsou světlejší... Nikomu to nevadí. Na druhou stranu, pokud tam má někdo starou dřevostavbu, i kdyby to byl jen seník za vsí, snaří se často udržovat ho v co nejpůvodnější podobě, sám od sebe.

V Podkrkonoší vzniklo pár nových roubených vesniček, které si postavili Holanďani, nadšení ze zdejší krajiny. Poctivě si nechali předepsat, jaký typ roubenek postavit atd., nemuseli je nutit, pokládali to tak sami za správné.