Re: když vezmu v úvahu tu třetí stranu

Graine, já Ti samozřejmě rozumím.
Jen nevnímám slovo "řadový občan či obyčejný člověk" jako šťastný.
Lidé, kteří mají např. moc politickou danou řádným mandátem, nebo lidé uplatňující svoji moc skrze ekonomickou převahu jsou stejní lidé jako já.
Mohou to dělat čestně, pak jsou to slušní lidé, nebo svoji moc zneužívat a pak jsou to gauneři.

Celkem se ztotožňuji s níže uvedeným:
Obyčejný člověk (definice)
Obyčejný člověk je takový poloumělý konstrukt, hojně využívaný například v politice. Strany mají plnou hubu starostí o obyčejné lidi, jiné jsou zase s lidmi pro lidi a podobně. Je za tím snaha o jistou aproximaci průměrného člověka, jednotky z davu; o vyvolání pocitu „to jsem přesně já“ u běžného voliče.
Někteří lidé se s tímto označením hrdě ztotožňují, rádi jsou obyčejným a průměrným člověkem.
Podepisují se tak i v internetových diskusích, a tak se tam můžeme setkat s identitami typu obyčejný člověk, obyčejný občan, nebo jen občan, případně dokonce slušný občan.
Slušnost je asi nejzásadnější vlastností obyčejného člověka. Respektive obyčejný člověk je přesvědčen, že touto vlastností oplývá. V praxi však obvykle trpí podobnými morálními závadami, jako ti, u kterých tyto neřesti hlasitě kritizuje. Vzhledem ke své průměrnosti to však není tolik vidět navenek.
Obyčejný člověk se často proti něčemu negativně vymezuje. Typickou ukázkou je již zprofanovaná věta: „Já jsem jen obyčejnej chudej člověk, já totiž nekradu.“ Ve skutečnosti sice krade, ale jen málo, nemá totiž moc příležitostí. Jinak by se v klidu stal třeba stejným kariéristickým zlodějem, na jakého teď tak horlivě nadává. Starost o něčí morálku tak v podání obyčejného člověka bývá pouze zastíranou závistí nad příležitostmi, kterých se jemu samotnému nedostalo.