Re: Když děti nezapadnou mezi vrstevníky

No právě - my doma trávíme dost času tím, abychom synovi přeložili běžné věci a situace do řeči, které rozumí a abychom mu vysvětlili, co slyší a cítí ti, s kterými mluví on. Protože intuitivně se nezařadí sám nikam, ale je schopen se naučit a poučit ze svých chyb.
Jinak jak Monty píše, že nezná v reálu nikoho, kdo si myslí, že je lepší jen proto, že má peníze - tak to já jedny znám - jednak si myslí, že jsou lepší z tohoto důvodu než ostatní a že nad ně není, dále jsou poněkud mimo z toho, že se kvůli tomu nikdo před nimi neposadí na zadek a protože jsou lepší, jak to, že nemají kamarády, hlavně paní, ta trpí tím, že by chtěla kamarádit s tou a tou a oni nechtějí a vyhýbají se jí. No já se tedy ovšem nedivím.
Jejich závěr je ten, že jsou sami, protože v okolí není nikdo tak dobrý, aby s nimi mohl trávit nějakou tu volnou chvilku A navíc mají stálý pocit, že jim okolí ty peníze závidí, takže neustále hledají, kde trávit svůj volný čas a nic jim není dost dobrý. I když - minule mi vykládala paní, jak je to úžasný, že konečně našli bezva místo - v Dubaji - no to by sis ty nemohla dovolit. Ujistila jsem ji, že nad tím nepřemýšlím hlavně proto, že mám fóbii z létání, tudíž bych se tam jaksi ani nedostala - a dozvěděla jsem se, že nemusím skrývat prý to, že jim ukrutně závidím, JÁ prý klidně mohu říci, že jí zavidím. Nějak jsem nepochopila, zda to JÁ bylo myšleno tak, že mně by závist tzv. odpustila a asi tolerovala a nebo to já tam dala jen tak mimoděk.