Re: Vliv porodu a separace na poporodní blues

loro, ne že by na mě nějak extrémně spěchali, ale teda styl ,,zvládnout to musíte, tak co nejdřív,, na mě byl nasazený, navíc já jsem taková socialistická hrdinka práce. takže jsem si bolestí brečela v špitále do sprchy, ale před lidma druhý den po sekci odpolko juchala po chodbách. největší extrém byl, když jsem totálně rozpíchaná, černý ruce od vpichů od shora dolů, v jednom modrákovi píchlou kanylu s transfúzí, takový ten stojánek k tomu na kolečkách a vozila jsem po chodbách kluky v jednom vozíčku a druhou táhla tu transfúzi. do toho za mnou chodili neustále sestry měřit mi tlak, i na návštěvu. návštěvy co tam chodily byly poněkud vykulené, nedivím se jim. taky bych ocenila klídek, pohodu, větší pomoc s klukama. ovšem beru to tak, že musím najet co nejdřív na režim, jaký bude i doma, to znamená že plná péče na mých bedrech. ale jako dohání mě to, tělesně jsem dodneška fest v háji. už uvažuju, že zkusím nějaký rehabilitace, ovšem myslím, že moje dr mě pošle do řiti