Re: Problém so synovým stravovaním

Mám doma to samé, spíš ještě horší, takže chápu
Už je mu 6 let a je to pořád stejné, resp. sem tam přihodí nějakou další potravinu. Jednu dobu byl snad jen na suchých těstovinách.
U něj je to jednoznačně v psychice. Myslím že tvůj bude podobný případ.

Z rad typu .... vyhladovět, je rozmazlený, jsi měkká apod. si nic nedělej, protože kdo takové dítě nemá, tak si to stěží dovede představit. Já byla dřív také podobných názorů, ale holt život někdy ukáže .....
Prostě na některé děti to neplatí. A myslím že tento typ dětí to ani nedělá schválně, ani protože matku zkouší, ani protože je rozmazlený. Prostě proto že NEMUŽE, nedokáže překonat tu psychickou bariéru.

Myslím že nejsem extra měkká matka, dcera má podobné tendence, ale je tam - protože mám to porovnání - jasně vidět že u ní je to jiné, s ní se motivovat dá, takže ona mi vcelku jí, a jde to po dobrým. Ale je fakt že já sama nesnáším když bych měla jíst něco co fakt nesnáším, na to má dost děsných vzpomínek z dětství, tak se to snažím nedělat ani dětem a spíš preferovat co mají rády plus vést k pestrosti stravy samozřejmě.

A fakt bych tím byla opatrná, pokud by to pro dítě byl stres. Syn mi ze stresu (ale z jiného důvodu) začal v 5ti letech koktat, takže teď mi problém s jídlem přijde spíš z těch menších co má.

Taky jsem zkoušela kdeco, i vyhladovět, ale on prostě klidně hladoví, nanejvýš mu bude zle, ale nic mimo "svůj sortiment" nesní. Pije hodně mlíka, a klidně zůstane jen o mlíku. Taky tedy nejsem typ co by před dětmi zamykal jídlo, vzhledem k tomu že u nás to ani technicky nelze, tak mi to přijde drastické a trestat pak dítě že si vzalo z hladu kousek rohlíku fakt nedokážu. On při těch "hladových" pokusech stejně nic jinýho nechtěl - mlíko, pečivo.

Má už i tak zdravotní problémy, a případné cyklické hladovění by to jen zhoršilo. Kdo zažil SKUTEČNÉ problémy se zácpou, tak asi pochopí. Už tak vceklu hladoví ve školce, musí kvůli tomu chodit domů v poledne, "zachraňuje" mně tak děda s babičkou.

A navíc ten tlak jen zvyšuje protitlak a nechuť k jídlu vůbec, mně se osvědčilo spíš vytrvale zkoušet a nabízet, a postupně po opravdu neznatelných krůčcích se sem sem tam něco přidá do repertoáru. Ale je to pomaloučký proces

Byla jsem už za tu dobu konzultovat s kdekým, kromě pediatra u psycholožky (chodíme tam sice z jiného důvodu), u diabetologa, na gastru, na chirurgii (skrz tu zácpu).

Psycholožka a na gastru se shodli že hlavně nenutit a hledat cestu víceméně po dobrém. Psycholožka mi řekla že by mi to u něj stejně k ničemu nebylo. Doktorka z gastra v podstatě to samé, hlavně jsem se obávala zda je velký problém že nejí maso - řekla že ne, že spíš se snažit o tu zeleninu a ovoce. Doporučila také kvůli obohacení a vitamínům ponechat Sunar (přišel mi na to už starý, ale on ho prostě chce, jinak nemůže usnout).