Re: Máma která dětem trpí snad vše

Asi se sešly zastánkyně dvou protipólů ve výchově. Mě by nenapadlo vyhrožovat cizímu dítěti, že mu dám na zadek.....ale nebyla jsem u toho, třeba to dítě bylo opravdově agresivní a pak bych tky byla razantní. Umím si představit, že takový 3-4 leťák stojí na židli, opírá se o stůl a pokřikuje, že chce ještě knedlík, případně, že žádný nechce - nad tím bych se nepohoršovala. Ty to ovšem popisuješ jako šílený rámus - představuju si skákající děti po židlích třískání příbory a talíři tedy situace, kdy se snadno vyleje polévka, rozbije nádobí - pak mě ale zaráží, že to vadilo jen tobě. Za takové situace bych se snažila zasáhnout - určitě ale nějak laskavě. Ono fakt lidi mají různý hranice a nemusí to znamenat, že ti hluční jsou špatní.
Nesnáším, když někdo okřikuje moje děti a upřímně - od jejich tety by mi to dost vadilo. Popisuješ je jako děti švagrovky, ale jsou to tvoji synovci a neteře, ne? Nejsi hodná teta?
Jinak běhání samotného ročního a dvouletého dítěte po vsi bych teda řešila rovnou sociálkou, pokud by šlo o cizího, v rodině teda nevím, ale řešila hned, jak bych ho změrčila.
Jinak se ti ale stejně raději omlouvám, protože se dějou určitě i dost divný věci a já můžu být úplně mimo a vše bylo tak, jak jsi popsala.....