Re: Jak se stýkáte s členy rodiny, se kterými si nerozumíte?

Placko a má Tě ráda, co myslíš?
Hele já mám dědu, který mi snad nikdy neřekl nic pěkného, teď už je tedy na tom fakt špatně... ale bydleli jsme s ním zrovna celou moji pubertu, já to nesla dost těžce, protože on si na mně pořád něco nacházel. Srovnával vnoučata a já jsem byla vždycky ta nejhorší (no jo, bylo snadné na mně najít chyby, když jako jediná z vnoučat jsem byla pod neustálým drobnohledem). Přitom jsem se vždycky dobře učila, nikde jsem netrajdala po nocích, věnovala jsem se svému koníčku... pak jsem si našla svého přítele (mimochodem jsme spolu doteď) a to bylo řečí, že kdoví co v tom pokojíku děláme atd. Přitom jsem fakt nikdy nikoho jiného neměla, ale dával mi sežrat, jaká jsem... no nevím co. Jednou mi řekl, to mi bylo tak 17, že neumím nic pořádně, jen tu koňařinu. Jo, bolelo to docela dost. Jinak děda ale je vzdělaný člověk, MUDr., ve městě velmi vážený člověk. Ale fakt na mě byl vysazený a nikdy jsem nepřišla na to proč, nikdy jsem fakt neudělala nic, co by mu mohlo vadit. Ale stejně ho mám ráda, já jsem taková lítostivka,skoro si myslím, že v době kdy mu to ještě myslelo a byli jsme za ním na návštěvu i s dětma, tak mu to možná došlo, že si mě zaškatulkoval asi blbě a přišlo mi i, že litoval, ale nikdy nic neřekl. Už se to zkrátka nedozvím.
Radu nemám, možná Tvoji babičku mrzí, že nemáš ty děti, ona zkrátka asi myslí jinak a nedokáže pochopit, že někdo si svůj život chce zařídit jinak. Otázka je, jestli je jen prostá, nebo zlá. Možná neumí dát city najevo a nachází jen to špatné (z jejího pohledu) jako můj děda. Jinak řeči o komunistech hájez za hlavu, ona má zkrátka potřebu svůj světonázor šířit do světa, můj děda zase pořád vykládal o válce (a jak my mladí víme prd o životě), taky zamrzl praktiky ve svém mládí, tak jsem poslouchala... dalo se to přežít. Tak zkus třeba ten hovor zaonačit tak, aby z toho hovoru o komunistech vzešly její vzpomínky na mládí a tak. Nevím, no, co jiného poradit. Neber ji tak moc vážně.