Po 100 letech

Ahoj všichni ... ozývám se ... no snad po 100 letech ... omlouvám se, ale u nás to bylo celkem dost hektické.

Opožděně přeji všem našim narozeninovým dítkám jen to nej hlavně zdraví a krásné dětství....
U nás se toho událo tolik, že ani nevím, čím začít....


B. jsou tedy už 4 roky, jak je se staršími sourozenci, tak je taková samostatná, dospělejší a celkem šikovná, jen někdy se sklonem chytat se různých moresů a občas takového "capení", což jí není trpěno. Jinak se ve světě ale neztratí, je hodně všestranná.

Prostřední M. je pasovaná na prvňáčka ( Jitu, Nadi, po prázdninách nám to začne, což?). Je strále taková introvertní, ale celkem se i zapojuje a snad to pújde ve škole se zapadnutím do kolektivu bez problémů, tedy doufám. Naše školka, kam přešly ji úžasně pomohla, jsem za to vděčná.

No a nejstarší A. - to už je skorotřeťanda, je celkem v poho, někdy až moc pečlivá a vzorná (Bože po kom to to dítě může mít????)

No a já? Já si našla před časem bulku v prsu - Sari, ani nevíš, jak moc jsem na tebe vzpomínala. No nebudu popisovat, myšlenky a náladu, co bylo, bylo... naštěstí se to ukázalo být jako negativní- budou mě i nadále sledovat, ale i tak to bylo drsný. O to víc si vážím Sari, jak to vše zvládla a zvládá. Navíc jsem si opět ověřila, jak báječného mám muže a jak se na něj můžu spolehnout a opřít se o něj....

No a manžel v práci mají reorganizaci firmy (krásný pojem že?), takže v podstatě čekáme, zda mu přidají nebo zda ho vyhodí . No ale vše zlé je pro něco dobré a co má být se stane.

Takže děvčata, my se fakt nenudíme