Re: O výchově jedináčků, rok 1881

"Zábavy maličkých

Čas plyne do moře věčnosti rychle jako voda: ušel opět rok, a tu navštívíme naše sourostence, bychom zvěděli, jsou-li dosud živí, jsou-li zdrávi a jak prospívají. Dnes se zastavíme nejprve v chaloupce.
Jiříček již leze po zemi, a když se má čeho přidržeti, může též vstáti. Jeho rodiče jdou denně po své práci a on se baví ve světničce se svým čtyrnohým přítelem, za nímž již může se šoupati z koutu do koutu po podlaze.
Když jsme přišli ku chaloupce, nebyli právě rodiče doma, a tu jsme do světničky pouze nahlédli okénkem. Pes na nás zavrčel a zaštěkal. Jiříček pak na nás pohlédl a se usmál, jako by se z toho těšil, že spatřil na chvilku přívětivou tvář lidskou. Psa jsme utišili lichotivými slovy a Jiříčka jsme potěšili přívětivým úsměvem. Při prohlédnutí chudobné světničky jsme se přesvědčili, že z ní bylo odstraněno vše, čím by si chlapeček mohl uškoditi na zdraví, neb čím by mohl nějaké nebezpečí způsobiti. Sirky, nože, nůžky a jiné špičaté věci byly uloženy na polici u stropu. Nádobí bylo uklizeno; neb nádobí z hlíny mohl by hošík rozbíti, a ve škopku vodou naplněném mohl by se utopiti. Pozorovali jsme též, že na kamnách byla mísa s hrachem, nejspíše proto, by Jiříček zrnek hrachu nemohl dosáhnouti a strkati jich do nosu. Aby však hošík přece měl čím hráti, bylo na podlaze malé prkénko s několika špalíčky, které na prkénko nakládal a z něho skládal. Takto se bavil Jiříček vždy po celý půldne aneb spal. Nikdy nezaplakal, ale očekával trpělivě příchodu svých rodičů. Jiříček byl vždy čistoten, neb ve světničce bylo čisto, tak že se umazati nemohl a své potřeby vykonávati navykl vždy v pravý čas, kdy byla matka doma. Takto jsme se přesvědčili, že lze již nejmenšímu dítku navyknouti čistotě a pořádku v nejútlejším věku. Jak by se proto měly styděti děti odrostlé, které čistoty a pořádku nemilují a nedbají! - Říká se, čistota půl zdraví - pořádek půl zdraví: čistota a pořádek celé zdraví.
Jak jsme se potěšili při pohledu do chudobné světničky, tak jsme se zarmoutili ve mlýně. Evarist nesměl se šoupati po podlaze, ale byl vozen ve drahém vozíčku. Když pak si vzpomněl, musila podati mu chůva vše, co se mu zalíbilo: nůž, nůžky, vidličku, panáka, péro ano i kalamář. Věci mu podané obyčejně prohlédl a zahodil. I bylo v pravdě nutno bedlivě ho ostrahovati, by si na zdraví neuškodil neb jinak škody neučinil. Však při největší opatrnosti nejednou polil se inkoustem, umazal si ruce, a pak znečistil, čeho se dotekl. Skoro denně způsobil škodu: rozbil talíř, sklenici neb okno; při tom byl ještě svévolnější, zlostnější a svéhlavější než před rokem. Rozplakal-li se někdy ze svévole, neutišil se obyčejně dříve, dokud nepřistoupila matka k chůvě a netleskala ji, jako by ji bila, říkajíc: "Ty, ty, ty! Tu máš! - Proč šidíš malého chlapečka?" - Prádlo a šatečky převlékala mu chůva dvakrát denně, v pokoji bylo čisto, však hošík přece vždy vyhledal něčeho, čím by se umazal neb ušpinil, aniž by si v tom dal zabrániti.
Když jsme zavítali do mlýna na návštěvu, přinesl mlynář právě ze mlýnice hrsť hrachu a položil jej na talíř na stole. Vida to malý mazlíček, již se třepetal a křičel, aby mu chůva podala talíř s hrachem. Touto novou hračkou si pouze chvílku pohrál a pak obrátil talíř, tak že hrách se rozkutálel po podlaze. Domnívali jsme se, že tím jest věc odbyta; však po chvíli malý rozpusta křičel, až nám v uších zaléhalo, a při tom strkal prstičky do nosu. Shledali jsme, že si strčil zrnka hrachu do nosu. V nose zrnka nabobtnala a nebylo lze jich vytáhnouti. Ve mlýně nastal neobyčejný shon a zmatek... (Přeskočím s dovolením pasáž o tom, jak doktor přivolaný hrách v nose rozpůlil, vyňal a jak byl za to štědře odměněn.)
My pak též odešli jsme ze mlýna, ale nespokojeně. Rozjímali jsme o tom, co jsme shledali v chudobné chaloupce, a o tom, co jsme viděli v nákladném mlýně, a přemýšleli jsme, jak bude v chaloupce a ve mlýně o budoucích návštěvách.
To, co jsme viděli a slyšeli, zaznamenali jsme věrně, majíc naději, že milí čtenáři uváží na mysli a rozeznají, co zlato a co bláto, i že zlata si budou vážiti a blátem pohrdnou čili jinými slovy: čistotu a pořádek že si pro budoucnosť osvojí a nečistotu s nepořádkem že si zoškliví, při tom pak se budou vždycky vystříhati hraček a věcí, jimiž by sobě mohli uškoditi na zdraví, neb i jinak nebezpečí způsobiti. Jsou bohužel též děti, které jsou již dospělejší, a přece nejsou rozumnější než-li malý svévola Evarist, a tak se dají od maličkého Jiříčka zahanbiti. Takovým bylo by zajisté s prospěchem, aby chodili učiti se do chudobné chaloupky k malému Jiříčkovi."