Re: Hodnocení po prvním měsíci .. co na něj říct?

Já jsem si doposud myslela, že jsem dost náročná na školu svých dětí, ale podle toho, co tu čtu, si připadám skoro jako matka, která o děti nejeví vůbec zájem. Nikdy by mě nenapadlo se handrkovat kvůli nějakým švestkám a už vůbec bych neměla špatný pocit ze slovního hodnocení v tom smyslu, jak ho tady zakladatelka přepsala. Zároveň by mě nikdy nenapadlo si dopisovat s učitelkou a vyžadovat každý měsíc nějaký report. Sleduju sešity obou dětí a kontroluju úkoly, což mi úplně stačí k tomu, abych viděla, co jim jde a co ne. Pokud něco drhne, tak to doma procvičíme. Občas se stává, že učitelka něco špatně zhodnotí, něco přehlídne, něco pochopí jinak, než jak to dítě myslelo. Je to také jen člověk a je omylná jako každý z nás. Tak to také dětem vysvětlím, pokud mají dojem, že jim bylo ukřivděno, a jedeme dál. Učitelkám svých dětí důvěřuju, vím, že jejich cílem je děti podporovat v jejich vývoji a něco naučit. Nemám důvod k nim přistupovat nějak předpojatě. Pokud bych důvěru ztratila, jedinou možnost vidím ve změně třídy nebo školy. Není možné se snažit předělat učitelku a každodenní boj by byl pro všechny dost frustrující. Z té důvěry také pramení to, že nemám potřebu chodit často na konzultační hodiny (jdu tam tak 2x za rok), protože vím, že v případě jakéhokoli problému by mi učitelka dala vědět. Nemusím každý měsíc poslouchat, jak mám šikovné děti. To vím sama:)