Re: Zvyk spaní dětí mimo domov

Žženo,

přesně.

Myslím, že i člověk vcelku citlivej na svou osobní bublinu bude přístupnější domluvě, když to bude mít nějaký pravidla, který si určí on a děti je budou víceméně dodržovat (víceméně říkám, protože se může stát, že někdo "ulítne", nikdo nejsme dokonalý).

Za naprosto nejhorší možnou variantu považuji to, co tu bylo řečeno s tím pyžamem - drzý host se sám pozve, jeho rodiče ho v tom nestydatě podpoří (protože co je to za chování, když mi dítě řekne "spím u XY, přines mi pyžamo", že se nezeptám paní XY, jestli je to OK i pro ně).

Co se tím dítě učí? Že s nestydatostí nejdál dojdeš, že oprávněné prosazování vlastních práv je "trapné" a musí před nestydatostí ustoupit, že než jít do konfliktu je lepší nechat si věci líbit a jen skřípat zuby?

A je to fakt to, co jim chceme předat?

Já osobně se nemůžu zaručit, že bych nikdy nepodlehla, ale měla bych na sebe za to vztek a to dítě i jeho rodiče by se mi zprotivili a měla bych nadále problém s tím, aby k nám vůbec toto dítě chodilo na návštěvu, to je snad lepší vymezit ty pravidla hned.