Re: Velmi stydlivé dítě

Byla jsem hodně stydlivé dítě. Tolik, že jsem se nevybičovala ani pozdravit, ačkoliv jsem si stokrát v duchu řekla, že tentokrát už pozdravím.
Ale jako dítě z vesnice jsem se běžně pohybovala mezi dětmi v kroužcích - jiskry, gymnastika ( taková vesnická, ale bylo to docela pěkné), dovedné ruce,...Když jsem měla ve škole číst nahlas, tak jsem byla rudá jak záře nad Kladnem a sotva kuňkala. Zařídit jsem si neuměla skoro nic. Dokonce snad někdy do 5. třídy když měli naši návštěvu, jsem snad ani nevylezla z pokoje, i kdybych se počůrat měla.
Moje děti naštěstí v tomhle nejsou po mně. Taky jsou od malička pořád mezi dospělými a dětmi. Spoustu věcí si umí zařídit samy, až je obdivuji. Oba akorát mají trému, když mají někde vystupovat ( nástroje). Jinak nic.
Ale ani mně to nezůstalo. Dokonce pracuji s lidmi a jsem docela dost komunikativní.
Dcera chodila na badminton, když jí bylo 5 a to se teda styděla před většími dětmi ( přestože má o hodně staršího bratra), tak jsem tam byla s ní a čekala. Dokonce jsem s nimi i cvičila protahovačky
Nemůžeš být pár hodin u dcery přítomna? Třeba než si najde kamarádku?