Re: Pomoc v nemoci

Já bych se švagrové trochu zastala. Takhle, jak to píšeš, to vyznívá opravdu dost nelichotivě pro ní. Na druhou stranu je možné, že je to takový ten typ generálky, která když něco dělá, tak musí být vše po jejím, ale myslí to dobře a rozkrájela by se ochotou.I to, co ti řekla, lze vyložit dvěma způsoby - cítila se uražená a chtěla tě naštvat a dotknout se tě, nebo to myslí fakt vážně, nechce, aby ses přepínala a je fakt, že někdy je třeba někoho "praštit po hlavě", aby si uvědomil, v jaký je situaci. V tvém případě, aby ses fakt nepřeceňovala a nepřepínala.

Já bych se v tvé situaci snažila dospět k následnému řešení:
- Manžel se mnou nebude bydlet, ale bude zařizovat věci, které já nemohu a budu se snažit, aby to věděl vždy dopředu, aby si to mohl zorganizovat - třeba nákupy, pochůzky, doprovod dětí někam apod. Případně, jestli je to možné, aby byl ochoten a schopen přijet pomoci v nenadálé situaci.
- Pokud jde o švagrovou, tak bych si s ní v klidu sedla a velmi jí poděkovala za vše. Pak bych jí řekla, že už jsem na tom líp, vysvětlila, co se mnou dál bude, co mi řekl lékař, že můžu a nemůžu a že tudíž už její trvalá výpomoc není zapotřebí, protože budu mít k ruce dceru a manžela. Že víš, že jste se někdy v něčem neshodly, ale že to je normální, když mají jednu domácnost vést dvě ženy, koneckonců, kdyby měli jednu dílnu vést dva chlapi, tak by s tím taky měli problém. Takže jí velmi děkuješ a počítáš s tím, že až se úplně uzdravíš, tak přijede na návštěvu, ale ne aby u tebe musela pracovat, ale aby si to mohla jen tak užít. A dala bych jí velký pugét.

Ovšem není to jen na tobě, musela by ses na tom dohodnout s manželem.