Re: Hranice respektu k dítěti

Soucítím, takového "scénáristu" mám doma, chodí už do školy a ještě ho to nepřešlo.
Hodinové scénky, pláč, lehání, vyvádění, v zásadě kvůli blbinám, a to ráno, večer, najezenej, hladovej, pomazlenej, vylítanej.... Povaha.

1) Nehrotím maličkosti, vybírám si, jaké boje budu bojovat. Nenutím poslouchat na slovo.
2) Jakmile nastane předem dohodnutý okamžik, případně jakmile už jednou zavelím, nikdy neustupuju, v tomto ohledu je hoch jako Rusové, zkouší, jestli by to náhodou neprošlo.
3) Vykazuju se scénama přátelsky někam, kde má hoch prostor se vybrečet a vyvztekat, aniž by mě přivedl k šílenství. Případně odvádím / odnáším tamtéž. Nedělám to odmítavě, vztekle, jen prostě nabízím způsob únosný pro všechny.

I přes body 1) - 3) se vzteká furt a často mě vystavuje mým vlastním vražedným pocitům. Takže soucítím