Re: Jak reagujete na viditelnou tělesnou vadu u druhých?

To, že mezi námi žijí handicapovaní, je NORMÁLNÍ.
Čím dřív si na to lidé zvyknou, tím lépe.
Postižení je normální.
Postižení je tolik a tolik druhů, že nelze dělat, jako by neexistovala.

Desítky let tomu tak nebylo a dodnes přetrvávají předpotopní názory, že postižené dítě patří do ústavu (nekecám - například vím o porodnici, kde pracuje lékařka, která místo dítěte přinese matce po porodu rovnou papíry k "převodu" dítěte do ústavní péče a strašně se diví, když matku může ranit mrtvice a dítě dokonce chce).

Pokud je člověk s postižením stigmatizovaný - tedy je vidět, že není "v normě" - chovám se k němu normálně. Maximálně, když nastane situace, kterou by sám nezvládl, nabídnu pomoc, ale ne stylem, že se vrhnu na slepce na přechodu a smykem ho vtáhnu do vozovky, protože je zrovna zelená

Děti, které jsou upřímné a bezelstné, si nechají vizáž toho kterého vysvětlit - klidně i před ním, protože trapas typu "Jéééé, mami, ten pán nemá nohy!" už stejně nezakamuflujeme.
Ty, které by napadlo se vysmívat, se u mě se zlou potážou