Re: Chování rodičů v divadle

Díky za téma. Žasnu, jak se tu pořád řeší, co mají lidi na sobě při návštěvě ND, SO, SD, ale jak se chovají, to nikoho nepálí. Pro mě za mě, ať chodí třeba v pyžamu (to jsem zažila v Barbicanu na koncertě operní hvězdy Barbary Hendricks), ale ať nedělají kravál.

Žasnu, čeho jsou někteří rodiče schopni. Stejně jako Pole chodím s dětmi do lóže, pokud to tedy jde, protože tam nás trochu míň otravují. Přesně to, co líčí zakladatelka, je bohužel pro spoustu lidí úplně normální. Naštěstí ne pro všechny, ale pár takových primitivů zkazí dojem z představení všem ostatním.

Při představení mluví nahlas, děti s rodiči diskutují klidně celou dobu. Že dítě promluví, chápu. Že ale rodič nedokáže říct PŠT, případně s brečícím dítětem okamžitě odejít - a místo toho se dá do vysvětlování, předčítání, třepání s dítětem atd., nad tím mi zůstává rozum stát.

Moje děti jsou vychované, nedovolily by si mluvit. Na představení jsou předem připraveny (pouštím jim ukázky, vyprávím děj), neptají se, vše nutné se řeší o přestávce. Jsou však totálně znechucené těmi ostatními a nechápou to. Nějakou dobu řešily, proč ostatní mohou mluvit (skákat, jíst, pít, šustit, fackovat se, hrát na mobilu hry...), zatímco a ony ne.

Z poslední doby:
Předevčírem v hledišti ND v 6 PM - matka s dítětem na balkoně - šustila pytlíkem a rozdávala bonbony, či co. Před pár týdny jsem na večerním představení SO zažila dokonce řvoucí mimino v lóži. Když si kupuji vstupenky, kolikrát mě už dámy v pokladně varují - "tady byste seděla vedle Portugalců a paní vypadá hlučně. Tohle místo je vedle Korejců, to bych vám doporučila spíš." "Sem půjde maminka s dětmi a chlapec pořád zlobil, tam si nesedejte."