Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví?

hele, Brunhildo, co přesně ti vadí? Pocit, že jsi za něj odpovědná? No to nejsi. Vadí ti, že by teoreticky umřel? (odpověz si sama)

Jestliže ti vadí, že mluví, to co mluví, tak s ním nemluv rp.s ním mluv stručně. Můžeš dělat cokoliv, on ale taky.

Já jsem jistě v prvních měsících nemluvila o své smrti, nicméně taky jsem dost otravovala. Naštěstí okolí, které mě mělo rádo, takže mě neposílalo ani k psychiatrovi(to je obzvlášť nesnesitelný požadavek), ani mi nemluvili do toho, kolik jím a piju, jestli se myju ap. Nechali mě být, ať si melu co si melu,a´t si někde tupě sedím s flaškou, vyhulím 60 cigaret denně a opakuji 7 vět dokolečka, jsem jim vděčná, mimojiné za to, že jsem se srovnala.

Nechci v tobě vzbuzovat žádné pocity svědomí, že bys měla tatínka milovat, není to povinnost a má zřejmě důvod, že to máš tak jak máš. Ale nech ho prostě být..