O štěstí v životě

Moc hezký rozhovor s doktorem Koukolíkem o štěstí a depresi v našich životech.
Prý existuje jakýsi gen štěstí a samozřejmě je spousta dalších faktorů, který "šťastnou" povahu dotváří. Prý proto někdo dokáže i život plný utrpení prožít s pocitem štěstí, kdy jiný by se již dávnou zhroutil. Vybírám pár jeho odpovědí, zbytek článku v odkazu pod tímto příspěvkem.

Můžeme už v mládí ovlivnit, jestli budeme ve stáří šťastni?
Jen částečně – hodně to záleží na genech. Existuje něco jako ‚geny štěstí‘. Řada lidí má genetické uspořádání, které jim umožňuje daleko líp než jiným snášet útrapy života. Ten rozdíl je dramatický.

Takže je to takový druh rulety?
Ano, je to svým způsobem náhodné štěstí. Má-li někdo tento druh štěstí, pak nesmírně záleží i na tom, jaký má vztah se svou maminkou v době, kdy je mu mezi šestým a přibližně pětadvacátým měsícem života. Protože právě v této době se buduje to, čemu říkáme vazba – nejspíše s matkou nebo s někým jiným, kdo mu ji nahradí. Tehdy se rozhoduje, jakým způsobem budeme snášet tlak života. Jestli pro nás bude svět spíš místo milé, zajímavé, anebo to bude spíš místo, které budeme prožívat jako nebezpečné a riskantní. Pak záleží na řadě rysů osobnosti a samozřejmě i na inteligenci, na poloze na socio-ekonomickém žebříčku, na partnerech i na tom, co se s vámi bude v průběhu života dít.

.......

Vážně? Má zrovna kouření přímý vliv na depresi?
Samozřejmě nemá – ten přímý. Ale nepřímý může mít, protože kouření je příčinou zhruba čtyřiadvaceti onemocnění vedoucích ke smrti. Není to nic okrajového, víme bezpečně, že ‚pravá‘ deprese stále přibývá. Odhaduje se, že to v našem století bude jedno z nejčastějších onemocnění pustošících život s poměrně vysokou mortalitou. Ti lidé se totiž nakonec často zabijí.

Čím to je?
Já myslím, že jedním z nejčastějších důvodů je socioekonomický tlak, který se potká s geneticky ‚vhodným‘ terénem. Jakmile lidé mají pocit, že je situace bezvýchodná, mohou upadnout do někdy nekontrolovatelné deprese.

Přitom bych řekla, že oproti minulosti si žijeme docela pohodlně. Nepomáhá to ke spokojenosti?
To je relativní. Popisuje to takzvaný Easterlinův paradox. To, že roste hrubý domácí produkt, nemusí vůbec znamenat, že se mezi lidmi zvýší pocit štěstí. Je to prokázáno třeba v Číně či Japonsku nebo v některých zemích bývalého Sovětského svazu – poté, co se prudce zvýšil hrubý domácí produkt, průměrná míra pocitu štěstí klesla.

Jak je to možné?
Protože štěstí jde ruku v ruce spíš se sycením lidskými vztahy než s penězi. Výrok „lepší je být než mít“ platí – ale má i svá omezení. Penězi koupíte uspokojení, bytostné štěstí jimi koupit nelze. Ale jste-li opravdu bez peněz, nejste ani uspokojení, ani šťastní.

.......

Jak vlastně vzniká lidská osobnost? Proč jsou dvě děti, které mají stejnou maminku a stejné předky, často tak odlišné?
Zhruba padesát procent lidské osobnosti napíšou geny, tu druhou polovinu určí výchova a životní události. Geny jsou ovšem velmi důležité. Příroda má ráda rozmanitost, a tak se ve vašich dětech mohou klidně objevit geny po nějaké bláznivé tetičce ze třináctého století…

To jsou pak ty děti, u kterých člověk nevěří, že se narodily svým rodičům.
Ano. Jedním z největších umění rodičovství určitě je odhadnout, kdo vaše dítě je. Součástí rodičovské lásky je, že se rodiče promítají do svých dětí, ale neměli by to dělat moc. Největší tragikomedie tak nastane, když se dejme tomu dvěma matematicky nadaným rodičům narodí zcela matematicky tupé dítě, nadané třeba na jazyky…

Jak velkou máme možnost v průběhu života změnit nastavení, které jsme dostali do vínku?
Ty geneticky naprogramované vlastnosti změnit nelze, ale lze se s nimi naučit zacházet. Je to podobné jako s inteligencí. Geny vás napíšou na nějaké inteligenční pásmo. Když se s dítětem s průměrnou inteligencí zachází skvěle, můžete mu velmi pomoci, a naopak. Ten rozsah je docela velký, takže pokud máte vůli a štěstí, můžete si docela pomoci. Jedna velmi chytrá a statečná psycholožka shromáždila na havajském ostrově Kaui vzorek dětí, o kterých by se dalo předpokládat, že rostou pro šibenici – těžká rodinná zátěž z hlediska alkoholismu, kriminality atd. Výzkumy dělala čtyřicet let, podobné byly později provedeny i různě ve světě. Zjistilo se, že existují tzv. odolné děti. Odpovídá za to 23 vlastností, 11 z nich genetických. Tou nejdůležitější bylo, že byly hezké.

Vážně?
Ano. Protože je jejich okolí snáze přijalo. Dalším rysem byla otevřenost. Oni si ty náhradní rodiče našli, prostě se s někým blízce spřátelili. I toto jsou genetické faktory, které zásadně ovlivňují náš život.