Re: O štěstí v životě

Já si taky myslím, že neřešit lze, protože je člověk blbej (a vůbec ho nenapadne, že by snad něco mělo k řešení bejt), nebo proto, že je člověk moudrej (a ví, že určitý věci řešením neovlivní a že dopadnou stejně, ať se tím bude stresovat nebo ne).

To druhý je můj cíl, protože si nemyslím, že by taková přemýšlivost, která vede ke ZBYTEČNÝMU stresování (tj. věcma, který se stejně nedaj ovlivnit), byla cokoli pozitivního, a moc nechápu, jak to někdo může za pozitivní brát (jako "trápím se proto, že jsem inteligentní a nejsem lhostejnej a tak nad věcma strašně moc uvažuju a díky svý inteligenci jsem schopen vymyslet šedesát dva alternativ, jak to může dopadnout špatně, což mě duševně rozhodí, načež to stejně dopadne šedesátým třetím způsobem, na kterej jsem vůbec nepomyslel, ale je to lepší, než kdybych byl blbej a nenapadlo mě nic".

To než tohle, je skoro lepší bejt blbej, protože tu správnou alternativu stejně nevymyslí, akorát mu odpadne to trápení.