Re: Svátky klidu, míru a beznaděje

To je mi moc líto a soucítím.
Vánoce jsou prostě emoční guláš, pro lidi emočně nestabilní ( jako jsem já a moje děti a zřejmě všechny děti, které bych já porodila) to může být velice těžké. Krásné i hrozné období.
To, co popisuješ, jsem měla ve středu a předevčírem.
Docela jsme se doma pohádali, ale včera se MM vzbudil po noční, zavolal mi a najednou se to všechno zklidnilo. Dokázali jsme se zasmát i do telefonu a najedenou to jelo krásně jako po drátkách, dozařizovali jsme nutné věci, sešli se doma, přijela jeho mamka. My jsme pak jeli na naši zahradu pro stromečky, ještě se stavili u našich a dali jim stromek, dodali dárky pro štěně a doma už dobrý. Hráli se hry, strojil stromek, pilo víno. Samozřejmě byl i zmatek - 5 lidí v malém bytě, byla jsem asi 20 krát dole ve sklepě ( nemáme výtah ), v popelnici, v autě, v prádelně, byla jsem úplně zničená. Ale šťastně.
Přeji ti, ať se to nějak zlomí a ať dokážeš alespoň před dětmi se udržet ( já většinou brečím někde vedle, aby to na ně tak nedoléhalo). A ono to pak třeba taky samo přejde...