Re: Chování u dítěte (9let)

Jako kdybych četla o své dceři, toto jsem s ní zažívala odmalička, včetně nesnesitelných "scén", které vedly až k somatickým projevům (nemohla dýchat, "kameněly" jí ruce a nohy"), prostě už nemohla přestat sama, někdy pomohl ještě ten klín, někdy byla v naprostém odporu i fyzickém. Potom brečela, že to nechtěla udělat a že je jí to líto a neví, proč to dělala. K tomu byla vždy velice drobná až podvyživená, byla jsem za špatnou matku, nicméně vyšetření žádný zdravotní problém neukázala. Nakonec jsme navštivili dětského psychiatra, protože předchozí návštěvy u psycholožky žádné zlepšení nepřinesly (problémy připisovala rozpadu rodinu, věřím, že to se na dceři taky podepsalo).Diagnóza - úzkostná porucha, pomohla slabá medikace (nejdřív Zoloft, teď Sertralin Actavis). S léky už má tyto ataky ojediněle (možná jednou za měsíc až dva), dříve téměř každodenně. Taky jsem s ní absolvovala cca roční rodinnou terapii u klinické psycholožky, což pomohlo v prvé řadě mně