Re: Závažné autoimunitní onemocnění a vedlejší účinky léků

Jitys,
myslím, že léčba jakákoliv "alternativní" je na zodpovědnosti toho nemocného, zvlášť pokud se vydá tam, kde je v tom "odborně" hodně sám. Chce to stále ejště velkou odvahu a odhodlanost a určitou víru.
Podle mne nejhorší je, pokud nemocný od lékaře uslyší - dobře, nechcete se léčit podle toho, co já navrhuji, tak nazdar. To jsem třeba zažila i já.
Naštěstí fakt přibývá lékařů, kteří slyší i na přání nemocného být aktivním účastníkem a jsou ochotni odkývnout a zkonzultovat a pohlídat i nějakou rozumnou "alternativu".
Takže nemocný vezme jakoby velkou část aktivity do vlastních rukou a současně má zázemí i medicínské včetně třeba potřebných odběrů, zhodnocení celkového vývoje, stavu, atp.
A pokud mu dá lékař naději a povzbudí ho, že řešení je a že se lze uzdravit...dodá mu i víru a důvěru.

Moc hezky (teda z mého úhlu pohledu) o své léčbě píše Zdeňka Pohlreich, už jsem to sem dávala nedávno, na youtubku je její povídání "Zprávy z nitra".
https://www.youtube.com/watch?v=xbo4leQ1FOg

Jsou tam pak další pokračující krátká videjka stejně nazvaná z letošního února a pak pár dnů staré, a já třeba na ní vnímám i obrovský posun jako člověka a jejích postojů, je mi moc blízká a přijde mi skutečně klidná, vyrovnaná a šťastná. Říká, že za tohle všechny té nemoci vděčí, že ji vlastně probrala a nasměrovala.
Ona popisuje, jak se nejdřív vrhla na pouhou alternativu, pak po zklidnění toho prvotního šoku se rozhodla pro klasickou léčbu - chemoterapie + spolu s tím tu svou aktivní cestu v tom ne úplně tradičním. Všechno v takové klidné a rozumné míře...ale prošla taky určitými fázemi. Ji třeba její muž brzdil...bál se o ni, vyloženě byl nakloněn té klasice. Myslím, že už to má dnes jinak, i v těch pořadech je na něm vidět, jak moc se měnil vedle ní i on.

Myslím, že paní Pohlreichová je dost dobrý příklad ve všech směrech, i nejdřív v tom úhybu v pouhé alternativě, kdy byla nadšena jen tím...a později v tom přijetí jak klasické léčby + tak změny stravy + zklidnění organismu, přehodnocení pracovních aktivit a vůbec priorit + nějaké meditace, cvičení, biorezonance (říká, že ta jí pomáhala hlavně zvládnout ty chemoterapie), ale hlavně postupná změna postojů k sobě a ke světu .

Prostě mě to hodně oslovilo.
Samozřejmě opět tyhle věci nejsou pro každého, asi ten člověk na to aktivně do svého života zasáhnout musí být nějak připraven a musí mít důvěru i sám v sebe.