Re: Malé neschopnosti

Taky to mám, ikdyž s věkem se to dost zlepšilo. Já kdysi začala chodit s klukem a nepamatovala jsem si, jak vlastně vypadá a hrozně mě to děsilo, že ho nepoznám, naštěstí on se ke mě vždycky hlásil - zní to blbě, ale my spolu začali chodit na procházky na kempovém pobytu a většinou za tmy, takže když vedle někoho jdeš, do obličeje mu koukáš...navíc mě dost překvapil,já tehdy to chození neměla v úmyslu (taky jsem to vydržela jen týden).
No ale jedna moje kamarádka kdysi potkala milého a přátelského kluka, který si s ní rád povídal a druhého, celkem mu podobného, který byl chladný a namyšlený, vídávala v kostele.
A až po pár měsících pochopila, že je to jeden a týž člověk