Re: Co tedy s dětmi bez pozitivního přístupu?

Hele, že se k tomu zase vyjadřuju .... taková byla a je nejstarší dcera, ta vzorná se samýma jedničkama. V první třídě hodně vyšilovala, že je nejhorší ve třídě ve čtení a odmítala číst. Malé sebevědomí ale celkem ctižádostivá, pořád sebehodnocení stylem, že je nejhorší ve třídě, nejošklivější apod. Učitelka ji naopak měla za velmi šikovnou, strašně se tomu divila. Pak jí diagnostikovaly dyslexii (zkusila jsem psycholožku kvůli tomu podceňování se a ejhle) a strašně jí to pomohlo, že mohla svůj problém pojmenovat. Od té doby s ní žádné problémy v tomto nebyly, puberta je zlatá, prostě hodné dítě s kterým je snadná domluva. Je ale dost přecitlivělá, plachá a sebekritická je taky pořád. Nevymluvím jí to, ale zase takový postoj mají její vrstevnice vůči sobě taky, tak zas tolik nevybočuje.
Balet se samostatnou cestou autobusem v tomhle věku bych určitě nedala, ale mám zkušenost jen z Prahy. Nemohl by ji někdo vodit? Ale jinak jak už někdo psal, tak to pro takovýto typ holčičky je asi nebezpečný vzor, snaha o dokonalost a štíhlost.....