Re: Co tedy s dětmi bez pozitivního přístupu?

S dítětem bez pozitivního přístupu zkušenost nemám. Viděli jsme ale u dceřiny kamarádky, co udělá s prostředním dítětem v rodině necitlivý přístup matky. Holky se kamarádily od školky. Kamarádka byla ta prostřední, starší sestra byla úžasně chytrá a mladší nejmírně roztomilá. Prostřední opomíjená. Vždy o hodně samostatnější než naše holka - nuceně, prostě neměla čas a prostor si prožít své dětství. Dobu, kdy byla v rodině nejmladší si vůbec nepamatovala. Velmi brzy byla odsunutá do pozadí, protože problematické těhotenství a pak náročné miminko. Říkala, že ji doma "přeskočili". Kroužky, vystoupení ve školce, veškeré úspěchy rodina prožívala s nejstarší dcerou a pak až s tou nejmladší.
Vzpomínám třeba na rozloučení s předškoláky, které měli tehdy ve školce. Byla to velká sláva, vystoupení, děti ukázaly co už umí, pasování na školáky atd. Učitelky si na to vystoupení vypůjčily tříleté děti, které už byly do školky zapsané na další školní rok a posadily je na pódium na lavičku. Výsledkem bylo, že rodina věnovala pozornost té nejmladší, která jen seděla na lavičce, fotili ji, dělali na ni cukrbliky a prostřední přehlíželi. Holka z toho byla špatná, mamince vůbec nedošlo, co se děje.
Podobných příkladů byly mraky. Holka trávila spoustu času u nás.
Dopadlo to špatně

Tím chci říct, že se přimlouvám za vožení "negativistické" dcery na vysněný kroužek. A dávala bych si velký pozor, aby to nebyla vždy ta prostřední, která se musí přizpůsobit i starší sestře (protože ta už třeba má ve svých sportech nějaké výsledky) i mladší (protože je zatím malá a maminka ji nechce všude tahat).