Re: Co tedy s dětmi bez pozitivního přístupu?

Lenko, já jsem teď se synem chodila 3 roky na výtvarku, kde jsem na něj taky musela čekat skoro hodinu a půl, otočit se domů se mi nevyplatilo, to bych zase rovnou mohla jet zpátky...no tak jsem si obešla v klidu obchody, co mě zajímaly, poblíž jsem objevila antikvariát, kam jsem se občas zahrabala, občas jsem sjela jednu stanici metrem do knihovny, nebo si prostě sedla venku na lavičku a četla jsem si...v zimě jsem si s knížkou zalezla do blízké kavárny, dala si kafe...nebo jsem ten čas využila k zařízení něčeho poblíž - pošta, banka, menší nákup, nebo když potřeboval syn něco z oblečení, nebo něco jiného....brala jsem to jako čas pro sebe....příští rok už syn chodit nechce, ale zase je možné, že po vyzkoušení na letošním příměstském táboře, bude chtít zhruba v tom stejném místě chodit na aikido, takže možná v tom budeme pokračovat