Re: dědictví, majetek a tak dále

Pájušo, já jsem pro rovné rozdělení dědictví/majetku mezi děti. Ovšem to jde pouze v případě, že ty děti jsou na tom víceméně stejně. Když se nějaké dítě nevyvede a nebo se mu nedaří třeba ne vlastní vinou, tak bych dělila podle potřeby.
Ono to není jen o vůli a snaze - někdo opravdu od přírody je líný nebo nemá nadání (klidně to můžeme nazvat i tvrději, i skety jsou mezi lidmi) a když je to tvoje dítě, nebudeš se chtíh koukat na to, že končí jako bezďák apod.... dáš mu víc, ikdyž všem je jasné, že je to nezasložené a možná dokonce zbytečné.
Na druhou stranu, když je dítě pracovité a zodpovědné, nemusíš mít o něj strach a víš, že tvoje peníze ho nijak extra nevytrhnou, že se o sebe a svou rodinu postará i bez nich. Prostě volíš mezi ne zrovna ideální konstelací.
Babička si přála, aby její domek na vsi dostala dcera, která se rozvedla s alkoholikem, bláznem, který jí dělal ze života peklo. Nikdo ze sourozenců vůbec nic nezpochybnil, nikdo nežárlil. I mě to přišlo v pořádku.
Já jsem ze 3 dětí, všichni máme velmi dobré zaměstnání, dobrou životní úroveň (každý tu svou hypotéku.... ne že bychom vlastnili nějaké byty po někom), nic jsme od rodičů nedostali ani slíbeno a ani nad tím nepřemýšlíme.
Chápu, že se tě dotklo to zamlčení infomace, ale je to 10 let a je to podle dohody a ty takto vyvádíš. Dej si čas, abys to vstřebala, rodiče ti neudělali nic za zády, jen ti to neřekli ve vhodný čas a pak už asi nebylo o čem diskutovat. vstřebej tu informaci a nenech si svou hořkostí pokazit vztahy s rodiči.
S tou garáží nevím, je to trochu divný, ale pokud ji ty nepotřebuješ a rodiče se jí chtěli zbavit, tak na tom nic závadnýho není. U manželovi rodiny taky dostal auto zrovna ten, kdo ho potřeboval a ostatní dostali později něco jiného (jako třeba za 5 let) - nikdo s tím neměl problém.