Re: Společenský život psů a jejich pánů

Libíku - pěkné plkací téma.

Já jsem zatížená na NO. Máme momentálně 7 letou bláznivku bázlivku, takže poprvé, co mám psy (cca 40 let) si neužívám klasického procházení se po parku, kde je psí běhání tolerováno a plkání s jinými pejskaři, zatímco naši skamarádění čtyřnožci lítají jako blázni okolo, dopředu, dozadu a zase okolo.
S Errinou máme psy, které na 100 % nesnáší a psy s otazníkem. To jsou všichni ostatní a to, že si s nějakým už párkrát pěkně hrála vůbec neznamená, že se na něho dnes nevrhne, nebo před ním nezdrhne. Máme ji od chovatelky, žádnej útulkáč (ale i těch nám prošly rukama doslova desítky a po pár dnech jsme věděli, co od nich můžeme čekat). Errin je naproto nevypočitatelná... Nevíme, co se jí kdy stalo, Errinku jsme si vzali od chovatelky v 10 týdnech, snažili jsme se o maximální socializaci, komunikovala jsem i s panem Desenským, bohužel když jsme se domluvili, že mu Err dovezeme, aby se jí pokusil porozumět, stal se manželovi ošklivý úraz a byl rok a půl v PN...
Nějak to s ní už doválčíme, jak je starší, tak je přeci jen klidnější. Už nemáme vykloubené prsty, sedřenou kůži na rukou, odřené kolena a nohy a podobné radosti, když jsme se ji snažili udržet na vodítku...