dobrodružství

Měla jsem to stejně jako ty, nechápala jsem.
Možná tak silný vzduch, dobrá káva. Ale radši jsem objížděla památky a vždycky jsem byla spíš na turistiku. Moře jednou za deset let stačí.
Pak jsem měla děti, koupila šnorchl, zabalila svačinu na celý den, půjčili jsme motorový člun a bylo vymalováno. Od té doby nevynecháme rok, muž si udělal kapitánské zkoušky, jezdíme zásadně jen na ostrovy a je to legrace.

Já totiž asi nejsem moc válecí a bez nějakého druhu “sportu”, ať už fyzického nebo motoristeckého, mně dovolená nebaví.

Totéž se mimochodem stalo v zimě - hory na tři dny dobrý, ale jezdit celý týden jen na běžkách mi přišla otrava. Pak se narodily děti a najednou máme plný sklep snowboardů a lyžáků a každý volný víkend jsme na svahu. A z kavárenských povalečů typu “pivečko a jednou za rok na Labskou” jsme šílení rodiče, co jsou na prvním laně (no, to zas kecám) a do čtyř se jezdí, kdyby trakaře padaly.

Člověk míní, haranti mění.