Re: Žena srdce tvrdého
A s těma babičkama - to bych asi viděla podobně jako Ty.
Já jsem nechtěla svoje pěstouny
s hlídáním moc zatěžovat, byla jsem moc ráda, že byli ochotni zaskočit v nouzi nebo někdy večer, když jsme chtěli jít třeba někam ven nebo na ples, ale dávala jsem si pozor, abych to nepřeháněla, protože jsem si říkala, že jak by k tomu přišli.
Byla jsem moc ráda, že jsme mohli trávit část prázdnin spolu, kvůli tomu, že byli v kontaktu, ale byla jsem u toho taky, jednak proto, že dva naši raubíři by asi byli dost nároční, jednak i mě potěšilo, že s nimi mohu být.
Tu samoživitelku beru, ale stejně právě u tohohle si uvědomuju, že jsem asi taky "srdce tvrdého" a když má někdo hlídání, kdy si vzpomene, ale stejně remcá, že je to málo, tak si fakt řeknu to ošklivý "já jsem to neměla a taky jsem si musela nějak poradit, ty toho máš násobně víc a ještě si stěžuješ, to je ale ostuda."
Odpovědět