Re: Řekne člověk v afektu to, co si v hloubce duši myslí?

Já si právě říkám (podle sebe), že když je nějaký ten emociální afekt, tak to jakoby "vybublá", co ve mně je skryté..na co např. občas pomyslím a myšlenku zavrhnu. Např. u té partnerské situace si umím představit, že by např. na tu konkrétní partnerku vytáhla to, že doma málo uklízí a že je bordelářka (velmi si zakládá na pořádku a tohle by jí podle mně ranilo), ale neumím si představit, jak dokázal odhadnout, že jí raní, když jí řekne, že je na peníze, protože to se jí dotklo velmi....nebo možná to někdy v nějaký situaci odhadl, že by jí to mohlo radit a uložil a teď použil. Beru to čistě podle sebe, já prostě, když se neovládnu, tak řeknu věci, které si v hloubce duše myslím a nechci si je připustit a pak najednou jsou venku (to, že mohou ranit je druhá věc), ale ony ani třeba nemusí např. mně by neranilo, kdyby mi partner vyčetl, že jsem na peníze, ale daleko více by mně např. ranilo, kdyby mi řekl, že ho chci např. stále poučovat a že jsem prostě "úča", protože to si v skrytu duše myslím i já o sobě (ale to je jiná věc)...tak ono je možné, že prostě ten druhý už musí předem tušit, co může ranit a to pak vytáhne v tu chvíli, kdy se mu to hodí.