29.2.2020 9:37:45 Analfabeta
Re: Bylo to jasné a stejně mě to zaskočilo
Delete, naprosto tě chápu, měla jsem to podobné několikrát. Nejdřív jsem dojížděla 65 km a pracovala ve svém VŠ oboru. Po mateřské se ale dojíždět nedalo, stejně jako se v místě práce nedalo sehnat bydlení. Musela jsem se rozhodnout, jestli práce nebo bydlení. Vyhrálo bydlení, přece jen domek je domek. I jsem sehnala práci ve svém oboru. Jenže na dobu určitou. Další, co jsem dělala, byla uklízečka na půl úvazku a pak ještě další práce. Poté vychovatelka v dětském domově. Sice práce v mém SŠ oboru, ale dojíždění 15 km bez spojení (na vesnici je to vždycky problém a na denní dojíždění autem .. no to bych vydělávala jen na to dojíždění. Pracovní doba dlouhý a krátký týden ale 12-20 a ob týden SO+NE 8-20 bez babiček a tudíž bez hlídání malého dítěte - to jsou prostě smrtící kombinace. A opět práce na dobu určitou. Tady mi ukončení nevadilo, nezvládala bych ani dojíždění, ani zajistit hlídání dítěte v době, kdy pracuji. Dlouhý týden byl vůbec lahůdka: odvedla jsem dítě ráno do školky, před polednem odjela do práce a vrátila se skoro v devět večer. Otec odmítl dítě hlídat už po 6 týdnech, takže jsem se zaťatými zuby dokončila 3/4 roku na dobu určitou, to se nedalo. Posléze jsem čirou náhodou sehnala opět práci ve školství, tentokrát v místě bydliště. Ale pomocná třída, tudíž děti nevzdělavatelné, na hranici vychovatelnosti. A opět ranní směny, kdy si ve škole nenechali vysvětlit, že nemůžu být v práci v 6, když školka otvírá v 6:30 a ještě se musím dopravit do práce. Stejně tak nemůžu dát dítko do školky PO ranní družině, když ta končí v 7:45 a přesně ve stejnou dobu se uzavírá školka. Jako nový pedagog jsem dostala ranní družiny, byť tam byly další vychovatelky s již odrostlými dětmi. A opět pracovní poměr na dobu určitou. Před uplynutím doby určité jsem si našla práci, tentokrát už mimo školství. Když jsem ve škole končila, zavolali si mě na kobereček a proč že jako končím. když jsem sdělila důvody, vyvalili ředitel i vedoucí vychovatelka oči s tím, že prý ABSOLUTNĚ NETUŠILI, že mám problémy s dáváním dítka do školky. Já to sice meldovala neustále, ale co oko nevidí... Takže tolik k mým zkušenostem ve školství. Děti mi nevadily, ty se daly zvládnout, dokonce ty nevychovatelné i líp než ty normální, ale ten systém! Zamrzlý snad ještě v 18.století (19.století je proti školskému systému až moc pokrokové), nepružný, neefektivní. Úplně vidím film Škola základ života a zabavený studentský časopis, od doby natočení toho filmu se ve školství NIC NEZMĚNILO.
No a podruhé v práci, co dělám teď. Když jsem nastoupila, byla jsem mými slovy řečeno děvečka pro všechno. Zajišťovala jsem od chodu kanceláře přes vyzvednutí nového auta, přihlášení na SPZ a předání klíčů kolegovi přes telefonování potenciálním zákazníkům naprosto všechno. To mě bavilo, bylo to pestré a byla u toho docela legrace. Pak mě přesunuli na to, co dělám dodneška, klofu do kompu. To mě teda srdečně nebavilo, ale byla jsem v tom nejlepší, protože jsem jako jediná psala rychle a bez pravopisných chyb. A podotýkám, že to nebyly překlepy, ale takové pravopisné chyby, až se mi na panenkách vyhrnovaly sukničky! Takové hrubice bych čekala možná u traktoristy Tondy, ale ne u VŠ odborníků. Šíf mi slíbil, že v okamžiku, kdy najde někoho, kdo by psal bez chyb, vrátím se k původní práci. No, a dělám to už 25 let a k původní práci se nevrátím, protože nadšéfové mezitím zrušili českou pobočku, já jsem OSVČ a práci fakturuju do zahraničí. Ono to klofání do kompu mělo i svou výhodu: dalo se zvládnout v pohodě a ještě mi při tom zbyl čas na brouzdání po netu (i hledání na netu byla součást mé práce, takže mi nikdo nemohl vytknout, že se tam brouzdám), pokec na Rodině a ještě jsem přitom z nudy napsala ještě pár knížek. Dá se zvyknout i na práci, kterou zpočátku moc dělat nechceš. Dneska mi práce nevadí, ale co mi teda fakt vadilo, byl prakticky nulový styk s lidmi.
Odpovědět