Re: Promiň že existuju
tuhle hlášku si pamatuju hlavně z období puberty a raného mládí... od dospělého člověka bych ji snesla jen ve formě ironie (a pak je odpověď ve stylu "je to těžké, ale zkusím se s tím smířit"), pokud bych ji vyslechla myšlenou navážno, asi bych se na dotyčného zahleděla a pronesla něco ve smyslu "vážně, jako děcko" a odešla...
jo a taky jsme používali "sorry, že dejchám" - "zkus to omezit, bude nám líp"
Odpovědět