Re: vnímání dětí na povinnosti v rodině

když je někdo nemocný, tak platí to, co předtím - podílí se dle svých možností
když to znamená, že je mu fakt zle, rozdělíme si jeho práci mezi sebe my ostatní, pečujeme, vaříme čajíčky, vystýláme gauč polštářema... když je to nějaká virózka, kdy je to o tom, že je doma a odpočívá, často třeba udělá naopak něco navíc...
tím, že děti vidí, že se zapojujeme všichni, nemají potřebu se vymezovat proti práci navíc...
jinak běžně syn prudí kvůli teplým večeřím - dlouhá léta jsem vařila denně teplé večeře, protože jsem byla doma na rd, muž neobědval (nosil si obložené chleby do práce)... pak jsem začala pracovat taky a hodně času nám sežere dojíždění (odjíždím z domu v 6 ráno, vracím se v 6 odpoledne, když nemusím nic zařídit (nákup beru ráno cestou do práce)... vaření teplé večeře už bylo nad moje síly (aby se zase jedlo včas a ne v 9), takže jsme teplé večeře zrušili... vařím teda několikrát do týdne dál, ale jen abychom měli teplý oběd do práce, t.j. občas jen něco do trouby, občas něco na dva - tři dny... syn teplé večeře postrádá, několikrát jsme se o tom pohádali, moje stanovisko je, že se může naučit vařit - no "naučil" se ohřívat fazole s párkem, párky, čínské nudle, upéct mraženou pizzu a podobně, cca jednou do týdne si dá něco z toho, jinak si zvykl na studené večeře
co se pečení týče, to nejvíc požaduje nejstarší dcera, tak se naučila péct (já peču teda taky, ale rozhodně ne každý týden, takže se více méně střídáme, podle toho, které se do toho zrovna nechce méně )
děti dobře vidí i jaké množství práce máme my rodiče i ostatní sourozenci, uvědomují si, že je to poměrně spravedlivé a vyžadovat větší zátěž po druhém, bez toho, že by přidaly i ony samy, by bylo trochu divné
jinak není vše zalité sluncem, obzvlášť se synem bojujeme dost často, jeho odkládání všeho na poslední chvíli, jeho přirozená lenost a mírná "vyčůranost", to občas vyvolává dohady, to je jasné... ale zase pravidla jsou daná jasně, takže nemá moc prostor s námi mávat