Re: Zamestnani Vasich deti

No a u dětí jsme si mysleli, že jsme to nechali na nich, ale evidentně ne. Zejména jedna z holek je přesvědčená, že ji vlastně pořád někam tlačíme a něco jí vnucujeme, i když my to vnímáme úplně jinak. Tedy že ona jde tam nebo onam, protože tam jdou sestry a my jí pomáháme hledat možnosti, jak se tam dostat.

Všechny šly přes osmiletý gympl, ale u každé byla jiná motivace, ne že by to byla pro nás jediná představitelná cesta. Každopádně žádná běžná střední škola ani učňovský obor naprosto nekorespondoval s jejich zájmy a (ne)šikovností, takže i kdybychom chtěli, nedokázali bychom je jinam nasměrovat.

Po gymplu už to bylo na nich úplně, ale i tam se projevil vliv. Nejstarší třeba až po roce studia přiznala, že ji vlastně nic jiného ani nenapadlo, protože se o té škole pořád mluvilo , má ji snad každý z manželovy strany...a ji prostě nenapadlo hledat jiným směrem. Tak teď snad po dalším roce nastoupí na školu, co ji bude bavit. Práci už v tom oboru má.
Další se pořád nemohla rozhodnout, věděla směr, ale konkrétní škola jí nedávala spát, řešila město, uplatnění, samotnou výuku....během posledního roku gymplu změnila názor několikrát, uvažovala o medicíně, záchranařině, VŠCHT, farmacii, biochemii....a těžko se jí radilo, i když hodně chtěla, protože o tom všem věděla mnohem víc než my.
Další podobně, ale s jazyky. Nakonec si vybrala a na přijímačkách se jí vysmáli, že jak chce tohle studovat, když k tomu nechce studovat ještě něco (konkrétní obor), přišla domů jak spráskaný pes. Na druhé VŠ skončila devátá (kdyby z toho jednoho předmětu měla jedničku u maturity, tak byla druhá), tedy hodně dobře...a nevzali ji. Z třetí školy zatím výsledky nezná, ale pomalu to vzdává. Tam je každá rada drahá. Nakonec asi půjde studovat něco úplně jiného, než chtěla, protože vůbec nemá představu, co by mohla a chtěla dělat. Do pracovního procesu v jakémkoliv směru prostě ještě není "připravená".

U nejmladší se uvidí. Má sen. Na studium toho oboru má namakáno. Já se s tím snažím smířit, protože to znamená skoro jistotu, že bude žít na opačné straně zeměkoule, což si nedokážu představit. Ale rozmlouvat jí to nebudu, to ne.