Re: Taky jste chtěly být jako Sandy?

To mně se občas stane divná, i pro mě nepochopitelná, věc a musím se na něco dívat pořád dokola. Po různě dlouhém čase mě to pustí a divím se sama sobě, co se mi to dělo. To samé mám s muzikou. Navíc je divný, že se mi to stává v každém věku, od pěti do padesátipěti. Takže Pomáda byla hodněkrát, Pak jsem mnohokrát prožila: Tarzan - pán opic, Tanec s vlky, Statečné srdce, Vzkaz v láhvi, Piráti z Karibiku I, Stmívání - celá série, Tři oříšky pro Popelku, Na samotě u lesa ... To jsou filmy, kdy přesně vím, co kdo řekne, jak se zatváří a jsou nebo byly to svého času mé donekonečna ohrané srdcovky. Vím, jsou to pitomé filmy, ale nějak mi dělaly dobře. A do toho si víceméně neopakovaně dávám různé artfilmy (Mládí, Amores Perros, Kluci nepláčou, Hra na pláč, Tanec v temnotách, O koních a lidech atd. atd.), což jsou zhusta taky srdcovky. Někdy nad sebou fakt