Otec odmítá respektovat ll.

Nějak to dáváme. Dcera už se naučila otci postavit, bylo z toho dost nepříjemných konfliktů, dost výčitek vůči mně ať že strany otce (špatně se o dceru starám), tak ze strany dcery (ty se za mě nepostavíš a nevysvětlíš otci, že k němu nechci). Je bez léků, jsou chvíle, kdy to dává líp, ale i ty, kdy to dává hůř.
Nastoupila na střední, tam se jí líbí, hodně se jí zvedlo sebevědomí. Začala se pravidelně učit a plnit si školní povinnosti. Ale pak jsou právě dny, kdy je všechno špatně, paradoxně ve chvílích, kdy má volno.
Teď jí hodně času zabírá právě škola. Občas spolu někam vyrazíme, ale ne vždycky se nechá zlákat. Přitom moji nepřítomnost doma nenese dobře, ale stačí jí, jen když tam jsem. Tak asi tak. Uvidíme, co přijde dál. Důležité je, že už se nebojí vyjádřit svůj názor i vůči otci.