Co si učitel může nebo nemůže dovolit k dětem

Vysokoškolská pedagožka Helena Zitková napsala zajímavý článek o tom, co je z pozice pedagoga vůči dětem špatně. Řešíte něco podobného? Já už se bojím k tomu cokoliv napsat...

Pití a chození na záchod při hodině se zakazuje!

Na sociálních sítích si mnozí rodiče stěžují na to, že učitelé zakazují dětem se při hodině napít nebo si odskočit na toaletu. Přitom ve školách bývá horko, takže žízeň určitě přijít může. A kdo pije, ten bude dřív nebo později potřebovat i ty toalety… „Podle zákona učitelé musí respektovat fyziologické potřeby dětí. Nemůžou tedy nikomu zakazovat, aby se napil. Takové zákazy jsou jednoduše nelegální,“ vysvětluje Helena Zitková, která na Univerzitě Pardubice vzdělává budoucí učitele angličtiny. A dodává: „Učitelé mívají obavu, že když povolí pití a záchody při hodině, budou děti pořád pít a pořád odcházet. To možná ze začátku, ale potom je to přestane bavit. Zakázané ovoce láká nejvíce, to víme.“ Častým argumentem proti odchodům na toaletu při hodině je obava o bezpečí žáků. Existují děti, které cestou tam i zpátky různě bloudí po škole, zastavují se u nástěnek, a nakonec pro ně učitel musí dojít – a nechá přitom celou třídu samotnou. „Toto se děje jen ve školách, kde se se zvoněním zavřou dveře a chodby osiří. Takové ale nejsou všechny. A pokud vím, že mám ve třídě takového tuláka, musím přemýšlet, jak to ošetřím, aby byli všichni v bezpečí,“ vysvětluje Helena Zitková. „Předpokládám, že stačí, když učitel žáky o bezpečnosti poučí. Zakazovat kvůli tomu ale všechno všem prostě nelze.“

Sešity i učebnice budou obalené!

Ano, i v roce 2023 mnozí učitelé lpějí na tom, aby učebnice i sešity měly nejpozději druhý týden v září plastové oblečky. Argumentují tím, že obalené sešity a knihy se tolik nepomačkají, a obaly mohou prý zachránit situaci, když se dítěti v aktovce vylije například oblíbené mléko do škol. Podle Heleny Zitkové se dá aspoň trochu pochopit, když učitelé vyžadují obalení učebnic zapůjčených školou. Nikdo ale nesmí nikomu přikazovat, aby si obalil sešity a pracovní sešity, které jsou jeho osobním majetkem. „Je to stejně bizarní, jako by ředitel vyžadoval od učitelů, aby si obalili svoje pedagogické diáře,“ říká vysokoškolská pedagožka. „V podstatě mě k tomu napadají dvě věci. Buď toto učitelé vyžadují ze setrvačnosti, protože se to vždycky dělalo, nebo čistě využívají svoji pozici moci a hledají, co by mohli přikázat nebo zakázat.“

V teplácích, kapuci i kšiltovce do třídy vstup zakázán!

O stejnou logiku – tedy zakazuji, protože mohu – se podle Heleny Zitkové opírá i odpor škol proti kšiltovkám, kulichům, kapucím a teplákům. Na sociálních sítích si stěžují jak učitelé, kterým připadají v současnosti velmi oblíbené oblečení a doplňky naprosto nevhodné, tak i rodiče, kterým už poslali potomka ze školy, aby se převlékl. „I Česká školní inspekce, kde jsem se na toto ptala, mi potvrdila, že škola nebo jednotliví učitelé nejsou arbitři toho, co je a není vhodné oblečení do školy. Navíc v době, kdy se v teplácích a kulichu ukazuje venku kdejaká celebrita,“ říká Helena Zitková. „Navíc pokud by výuka vypadala tak, jak má, budou děti chvíli sedět v lavici, chvíli na zemi, chvíli běhat, chvíli pracovat s barvami… a na to přece potřebují pohodlné oblečení, které nikde neškrtí,“ dodává. „Navíc učitelům také nikdo nemluví do toho, jak chodí oblečení.“

Za zapomenutý úkol nebo kufříček do výtvarky pětka?

Dalším častým nešvarem jsou pětky za nedonesený úkol, zapomenutý úbor na tělocvik nebo kufříček do výtvarné výchovy, případně za chybějící zápisky a chabou úpravu v sešitě. „Hodnocení se musí vztahovat k očekávaným výstupům vzdělávání tak, jak je stanovuje rámcový vzdělávací program a z něj vycházející školní vzdělávací program,“ vysvětluje Helena Zitková. Mezi očekávané výstupy nepatří to, že si žák nezapomíná přinést tenisky a tričko nebo že si píše úhledné zápisky do sešitu konkrétního formátu. „Pokud to tedy nedělá, nemůže za to být hodnocen špatnou známkou, která se může odrazit třeba i v přihlášce na střední školu,” upozorňuje Helena Zitková.

Napiš stokrát: učitel nesmí trestat žáky!

Stokrát krasopisně opsat větu Nebudu si při hodině povídat se spolužačkou – i tak může vypadat trest pro dívku ze čtvrté třídy v roce 2023. Dřepy za sprostá slova, kliky za nesmazanou tabuli. Trestání žáků v českých školách má dlouhou tradici a tuhý kořínek. Někdy má navíc podobu až podněcování k šikaně – jako například v případě, kdy kvůli tomu, že se dva kluci pošťuchují, dostanou všichni extra dlouhý domácí úkol nebo přepadovou písemku. „A třída pak slyší – vyřiďte si to s Honzou a Kubou,“ vrtí hlavou Helena Zitková. „Upřímně ale v podstatě všechny tresty vedou jen k tomu, že se třída obrátí proti těm, kvůli nimž se pak učitel zlobí. A i proto jsou škodlivé. Přitom jednou ze základních povinností učitele je vytváření pozitivního klimatu ve třídě.“ Pokud má učitel pocit, že dítě neplní, co mu školní řád určuje, má k dispozici různá kázeňská opatření, schůzku s rodiči, výchovnou komisi. Trestat dítě ale nemůže.”

V pondělí vybíráme 500 korun a balení kapesníků k tomu!

Teoreticky je vzdělávání ve veřejných školách v Česku zdarma, prakticky rodiče neustále něco platí. Ať už jsou to různé pracovní sešity, výlety, divadla, nebo také klasický „příspěvek na SRPŠ“. „Různé rodičovské spolky a sdružení jsou organizace, které by měly stát mimo školu. Rodič se jejich členem stává dobrovolně a stejně tak dobrovolný je i příspěvek na jeho činnost,“ vysvětluje Helena Zitková. „Žádné dítě nesmí být při vzdělávání ve škole znevýhodněno, ať už jeho rodič je, nebo není členem tohoto spolku.“ Jinými slovy, pokud rodič nezaplatí příspěvek, neměl by to třídní učitel ani ředitel vůbec vědět a konkrétní dítě by nemělo slyšet, že na Den dětí nedostane nanuk a bublifuk. Jenže realita je mnohdy odlišná, peníze vybírají učitelé a leckdy děti o zaplacení příspěvku upomínají nepříjemným způsobem a před celou třídou. Všichni spolužáci tedy slyší, že „jediný Novák stále nemá zaplaceno“. Na hraně přijatelnosti jsou podle Heleny Zitkové také platby za různá divadla, exkurze nebo třeba lyžařský výcvik. „V podstatě pokud je daná akce povinnou součástí vzdělávání, měla by být pro žáky zdarma, jako je to například v případě plavání. Jenže na to samozřejmě není v systému dost peněz, takže je otázkou, jak se k různým akcím každá škola postaví,“ zamýšlí se Helena Zitková. Ideální je dopředu komunikovat s rodiči, jaké vstupné a příspěvky jsou pro ně přijatelné a co za ně děti dostanou. Pokud si akci některé rodiny nemohou dovolit, o jejich dítě se postará jiná třída, ale to může vést k vyloučení z kolektivu. „V podstatě by bylo ideální, aby za takového žáka zaplatila škola nebo zřizovatel,“ míní vysokoškolská pedagožka. „Nebo by se škola mohla rozhodnout, že finančně nákladné akce prostě pořádat nebude.“

Komunikace je základ, ale zároveň i největší problém

Pokud učitelé překračují svoje pravomoci a v některých případech i porušují zákon, je samozřejmě na místě se ozvat. Jenže mnozí rodiče se – a bohužel často oprávněně – bojí, že si učitel následně na jejich dítě „zasedne“ a celá situace se jenom vyhrotí v neprospěch dítěte. „Tady je každá rada drahá. Samozřejmě ničemu nepomůžete, když učiteli přijdete sprostě vynadat. Ale pokud ho slušně upozorníte, že se vám jeho chování nelíbí, měl by to ustát. Koneckonců on je tady profesionál, který by měl zvládat svoje emoce,“ říká Helena Zitková. Stejně tak důležité je podle ní i učit děti, aby se za sebe dokázaly s narůstajícím věkem víc a víc postavit i samy. „Vůbec nejlepší by ale bylo, kdyby učitelé svoji práci a působení ve třídě dokázali reflektovat. Třeba by jim pak došlo, že nemusejí bazírovat na úhledných sešitech nebo džínech namísto tepláků, protože se tím jen zbytečně vyčerpávají a vyvolávají konflikty,“ dodává.